Hlad, ekologie a mír

Hlad, ekologie a mír

Victoria Moran objevuje etické a ekologické souvislosti veganského stravování

Většina veganů pravděpodobně nebude tvrdit, že existuje druh vesmírné jednoty, v níž důsledná etika soucitu, aplikovaná důkladně, prospívá všem zúčastněným. Přechodem na veganskou stravu člověk například prospěje zvířecí říši, sobě (z osobní zdravotní perspektivy) a - nepřímo, ale je to velice důležité - našim mnoha hladovým lidským bratrům tím, že uvolní potravu, která se nyní používá na výkrm dobytka, aby mohla být použita k přímému konzumu lidmi, kteří mají - právě teď, tuto minutu - zoufalý nedostatek potravin.

To ale neznamená, že veganství, i ve velkém měřítku, je komplexní odpovědí na tuto globální krizi. Obrázek je stejně tak složitý jako je tragický a zcela jistě se musí odehrát masivní sociální a politické změny, pokud máme odvrátit Armagedon, jehož první známky jsou dnes bolestivě zřetelné ve velké části Třetího světa. "Nejdůležitější faktor, mající vliv na světové potravinové krizi, je nerovnoměrná distribuce kontroly nad zemědělskými zdroji… jež těžko může být vyřešena masovým příklonem k vegetariánství."1 Nicméně neadekvátní používání půdy k živočišné výrobě je tak veliké, že Addeke H. Boerma, bývalý generální ředitel Food and Agriculture Organization (FAO - Organizace pro výživu a hospodářství) při OSN řekl, že "…pokud máme dosáhnout opravdového zlepšení ve stravě nejpotřebnějších, musíme usilovat o větší příjem rostlinných proteinů."2

V roce 1971 udělala první edice knihy Diet for a Small Planet (Výživa pro malou planetu) menší revoluci v pohledu mnoha lidí ze Západu na zemědělské metody, hladomor a podvýživu přítomnou ve velké části světa, a na uspokojení proteinových potřeb bez toho, co autorka Frances Moore Lappé zve "velkým americkým steakovým náboženstvím".3 Je to z velké části díky právě její knize, že dnes snad každý má alespoň jednoho přítele, který "nejí červené maso". Ačkoliv nenavrhuje veganství - v receptech ve Small Planet jsou mléčné produkty a některé druhy ryb - Lappé poprvé přivádí na světlo veřejnosti fakta o velké neefektivitě masa jako zdroje nutričních látek. Poukazuje na enormní množství obilí a sóji zkonzumované zvířaty kvůli produkci minimálního zisku v podobě masa pro lidskou spotřebu, a mluví o těchto zvířatech jako o "proteinových továrnách naruby". Tři libry obilí a sóji musí být zkrmeny kuřaty na vytvoření libry míchaných vajec nebo Kentucky Fried, čtyři libry ku jedné u krůt, šest ku jedné u vepřového a šestnáct ku jedné u hovězího.4 V termínech efektivity proteinové přeměny vrací hovězí dobytek v pravidelné kruté proteinové sklizni jen 6 procent zkonzumovaných bílkovin, jehňata 9 %, vepři 15 %, brojleři (maso a vejce) 31 % a mléko od 27 do 38 %.5

O mléčných produktech se má za to, že jsou hodnotnější živočišnou potravou získanou ekonomicky s jednou librou obilí, z níž se získá jedna pinta mléka (zhruba 0,5 kg ku 0,5 l, čili 1:1 - pozn. překladatele)6, ale "I ten nejefektivnější dobytek nedá ve svých produktech více než malou část nutrientů, které zkonzumuje."7 FAO odhaduje, že 1 - 1,5 miliardy lidí je buď hladových nebo podvyživených, a 500 miliónů z nich má stěží dost potravy na to, aby zůstalo naživu.8 I přesto stále pokračujeme v tom, že čtyři pětiny světové zemědělské půdy obětujeme vykrmování dobytka a jen zbývající pětinu přímo lidskému konzumu.9

Vegani vidí dvě populační exploze: lidí v rozvojových národech, a dobytka v severní Americe, západní Evropě, Austrálii a bývalém Sovětském svazu. Tato zvířata, která jsou chována člověkem a pěstována pro něj, s ním soutěží o vitální zdroje jako je voda (veganská strava vyžaduje totální průmyslovou, zemědělskou a domácnostní konzumaci 300 galonů vody denně, míchaná živočišná a rostlinná strava 2500 galonů10) a energie. Deset kalorií energie je potřeba k vytvoření kalorie vykrmeného hovězího, 3 pro kalorii vajec z velkochovů, zatímco u sojových bobů je výdavek energie 0,50 a u intenzivně pěstované rýže 0,15.11 "Nadcházející nedostatek zdrojů… by byl velkou částí odvrácen, pokud by se ke krmení hospodářských zvířat používalo méně půdy… Trendy v konzumaci masa a energie směřují ke kolizi."12

Přijde-li otázka na témata animal welfare (péče o zvířata) spojená s konzumací masa, vajec a mléčných výrobků, vegani věří, že se podívali na situaci racionálně a že jednají nejrozumněji, jak jen je to možné. Je pravda, že produkce mléka je efektivnější než hovězího, ale kdyby nebylo hovězí, kde by se toto všechno "efektivnější" mléko vzalo?

Náš současný násilný predátorský způsob života ohrožuje zdraví celého životního prostředí… Mnoho publicity bylo v poslední době věnováno plýtvání obilí na výrobu masa: málo bylo řečeno o vysoce proteinových potravinách, z nichž mnoho je pěstováno v rozvojových zemích, které jsou potřeba na to, aby krávy mohly dojit celý rok.13

Toto neznamená, že vegani nepovažují každý krok správným směrem za užitečný. Alespoň teoreticky, "Kdyby průměrný obyvatel USA měl snížit svou konzumaci hovězího, vepřového a drůbeže o 10 procent… 12 nebo více miliónů tun obilí by bylo možné užít na jiné účely než živočišnou produkci."14 Veganství toto jednoduše rozvíjí dále: dnes připadá zhruba jeden akr orné půdy na každého muže, ženu a dítě na Zemi;15 k nakrmení člověka konvenční smíšenou stravou je potřeba 2 - 3,5 akru;16 lakto-ovo-vegetariánská strava potřebuje již uvedený jeden akr, ale vegan si vystačí zdravě na jedné pětině akru.17 Protože míra porodnosti u chudé světové většiny je politováníhodně expandující, tento rozdíl je kritický.

Ekonomický analytik Louis H. Bean popsal stav používání půdy ve srozumitelných cifrách:

"Akr půdy produkující potravu pro dobytek, vepře, drůbež nebo na mléko může zajistit mírně aktivnímu člověku proteinové potřeby na méně než 250 dní… zatímco akr suchých jedlých fazolí se postará o jeho proteinové potřeby po více než 1100 dní, půlený hrách 1785 dní, a u jedlých sojových bobů přes 2200 dní, což je poměr 1:10, v němž sojové boby převažují nad hovězím. Produktivita obilí leží mezi těmito extrémy."18

Pokud by se výměra půdy používané na pěstování krmiva pro zvířata v USA - více než polovina veškeré obhospodařované půdy v současnosti - měla stát potravinovou plodinovou půdou, celková produkce potravinových kalorií by se zčtyřnásobila.19 Ve veganském světě by Británie mohla - poprvé v historii - být potraviny exportujícím národem. To znamená, že i navzdory faktu, že mnoho ploch nyní používaných k pastvě se nehodí na pěstování, by mohlo mnoho rozsáhlých ploch zemědělské půdy s dostatekem otevřených míst sloužit na rekreační parky a divokou přírodu.

Půda, která se nehodí k zemědělství, by mohla hostit lesy, a vegani vyzdvihují na stromech jejich roli ve vodním cyklu, která napomáhá prevenci proti záplavám i suchům, a funkci jako větrolamy, zábrany vůči půdní erozi, pomocné činitele pro úrodnost půdy, producenty kyslíku, a koneckonců s použitím moderních technologií i jako zdroje energie. Toto vše se může ještě přičíst ke stromům poskytujícím dřevo a dřevitá vlákna a, v případě tech, které plodí jedlé ovoce a ořechy, maximální potravu na akr. Stromy jsou také neocenitelné při zalesňování pouští, což je paradoxně veganské řešení masem zapříčiněných problémů těchto pouští, včetně Sahary, jež byly způsobeny člověkem díky nadměrnému spásání jím domestikovanými zvířaty. Angličan Richard St Barbe Baker, jenž ve 30. Letech aplikoval sázení pásů zeleně v Dust Bowl v USA, byl průkopníkem ozeleňovacích prací na Sahaře. Byl veganem a i ve svých devadesáti letech byl stále aktivní v kampaních za skutečné "ozelenění" našeho delikátního planetárního domova. Podobný lesní projekt v menším měřítku se děje v jihoafrickém Lesothu jako experiment The Farm, velké veganské komunity sídlící v americkém Tennessee.

V individuálním (grassroots) měřítku veganskou ekonomiku praktikují Harold a Jenny Blandovi, kteří žijí se svým malým synem a dcerou na dvou a půl akrech půdy asi čtyřicet kilometrů od Londýna. Mají exemplární zahradu a dvacet ovocných stromů, takže do obchodu chodí jen pro obilí a, dokud stromy nebudou plodit, pro ořechy, koncentrovaný zdroj bílkovin a tuků pro vegany. Během minulých let vysázeli přes 400 neovocných stromů, které mají sloužit k tomu, aby za nějakých patnáct let byli soběstační v palivu. Dřevo vyhozené jinými využívají v dřevospalujícím kotli, jenž pan Bland vyrobil ze zbytků kovů. Také zkonstruoval solární troubu, ve které si pečou chléb, a větrný mlýn, který poskytuje část osvětlení pro dům, ačkoliv byl původně vyvinut pro vědecké účely a eventuální komerční prodej. Idea neplýtvání je pro ně extrémně důležitá: pokud se tomu mohou vyhnout, nekupují nic baleného, a popelářům dávají pouze jeden velký pytel za devět měsíců; ze spadaných jablek vyrábějí mošt a extra horká voda z konvice je uchovávána teplá v termoskách.

Spíše než aby byli typickými vegany jsou Blandovi prototypem lidí reprezentujících jednoduchý život, který je žit hospodárně a s potěšením. "Veganství", říká Harold Bland, "není konec. Zjednodušuje naše životy a umožňuje nám žít v komunitě." On učí fyziku a ona matematiku na Stevenage College, do práce jezdí na kolech. Část ze zhruba 25000 kilometrů, které každoročně najezdí svým autem, pochází z přepravování handicapovaných lidí paní Blandovou na rekreace a ozdravné aktivity. Jako rodina táboří v kruhu a socializují se s přáteli okolo, z nichž většina žije konvenčně. "Lidé si myslí, že žít naším způsobem by bylo těžké, ale jakmile uvidí, že to tak není, někteří se změní."

Samozřejmě existují vegani, kteří žijí ve městech a vegani, kteří produkují tolik odpadu, že by na tom hygienická kontrola nenalezla nic neobvyklého, ale uvážíme-li vegany jako celek, existuje mezi nimi ekologické povědomí. Nepotkala jsem například nikoho, kdo fandí jaderné energii. Skutečně je trápí, že nekožené opasky, boty a batohy jsou často z plastu, derivátu ropy a zdroje znečištění. Mnoho z nich si svědomitě vybírá plátěné materiály, kdekoliv je to možné; někteří považují celý problém s obuví za "obtížné etické rozhodnutí", ale téměř všichni cítí, že je lepší vyjít s plasty než používat produkty jatek, zvláště když i jatka jsou znečišťovatelem, o němž se moc neví. Celoživotní vegani již spatřili výrobky určené k uspokojení svých potřeb a zdůrazňují, že když bude poptávka dostatečná, bude ekologicky příznivá pseudo-kůže vyvinuta. Nic to ale nemění na tom, že vegani žijí jednodušší životy než většina lidí a proto tedy celkově nepoužívají tolik plastů.

Ti, kteří zahradničí - a snad všichni se snaží něco vypěstovat, pokud vůbec mají kde - používají přírodní kompostovací metody, a mnozí jdou dál za organické zahradničení k veganickému (vegansko-organickému) zahradničení, kdy nepoužívají žádný zvířecí hnůj, kostní moučku, sušená krevní hnojiva atd.20 Ikdyž žijí z rostlinných produktů, jsou proti záměrné destrukci i jen těchto organizmů, a citlivě se snaží brát si od Země jen tolik, kolik potřebují, a vrátit jí vše, co je možné. Mluvíme-li zde o zabíjení rostlin, odpovědí je, že pokud jeden nemůže přežít ze závislosti na slunečních paprscích, přežívá pojídáním rostlin, čímž ničí tu nejnižší formu života, která je v tomto bodě možná. ("Pokud si myslíte, že není rozdíl mezi rostlinou a zvířetem," slyšela jsem jednou říkat jednoho indického vegetariána, "proč si na procházku berete s sebou svého psa, a ne salát?")

Některé rostliny neumírají, když jsou sklízeny, jako je ovoce a taková zelenina, která je botanicky ovocem - okurky, papriky apod. - a další neuzrají, dokud jejich životní cyklus není skutečně dokonán. Ačkoliv většina pravděpodobně cítí, že rostliny mají určitý druh vědomí, několik veganů mi poukázalo na to, že rostliny nemají smysly pro cítění bolesti jako takové, aby utekly potenciálně bolestivým stimulům, jako mají zvířata a ryby. Krom toho, vegani poukazují na to, že nejsou zodpovědní za veškerou vegetaci, kterou zkrmí zvířata, jež by jinak snědli, a proto při finální analýze zabíjí mnohem méně rostlin než všežravci.

Ekologické a sociální otázky jsou pro vegany důležité a často oboje spojují. Na otázku "Co cítíte jako největší světový problém?" se odpovědi dělily zhruba na dvě kategorie: jedna byla filozofická, zabývající se lidským chtíčem a nedostatkem soucitu, druhá byla konkrétní a poukazovala na témata sdílená v této kapitole. Jednotlivé odpovědi byly:

"Hlad jako následek přelidnění" … "Chudoba a podvýživa zaviněná politiky, kteří ignorují potřeby velkých populací" … "Rozdíl mezi "mít / být" lidmi" … "Jaderné zbraně a přelidnění, oboje ohrožuje všechen život na této planetě" … "Hlad a sucho, většinou zapříčiněné nadměrným chovem zvířat a destrukcí lesů, která vytváří pouště a ochuzuje půdu… také jaderná energie a znečištění z pesticidů" … "Hladomory, hlad, nedostatek zajímavé, bezpečné práce, znečištění životního prostředí" … "Přelidnění" … "úbytek zdrojů" … "Války a hladovění, zapříčiněné chtíčem."

Jak uvádí profesor Henry Stevens, veganský autor The Recovery of Culture (Obnovení kultury), "původní slovo "válka" v árijských jazycích znamenalo doslova "touhu po více kravách"."21 Pacifista Stevens proslul svým spojováním války a řeznictví: "Stejná brutalita se objevuje na jatkách a na válečném poli. Dále je zde stejná neochota vidět horor prostředků a prázdnotu konců, stejná schopnost lesku a omluvy, i strojení se do obleku ctnosti."22 Je jisté, že mezi vegany se nachází více pacifistů, než je běžné ve velké populaci. Jsou mezi nimi ti, kdo cítí, že bojovat v čase války v největším počtu může být největším dobrem, ale osobně jsem nepotkala nikoho takového, kdo by podobný názor vyjádřil. Nejbližší názor, se kterým jsem přišla do kontaktu, byla žena, která říkala, že odmítá agresi, ale věří v sebeobranu, a muž, jenž mluvil o válce jako o "poslední možnosti, ze své podstaty hodně špatné". Když byli tázáni ohledně války, většina dávala odpovědi jako:

"Zabíjet lidi coby pouhé reprezentanty národů je pošetilé a nemorální" … "Je to plýtvavé, destruktivní, ďábelské a nepotřebné" … "Když jsi vegan, musíš být pacifista, nebo nejsi? Pokud nezabíjíš zvířata, nechceš zabíjet ani lidi, nebo ano?" … "Válka vytváří více problémů než může vyřešit" … "Velké sociální zlo" … "Obscénnost" … "Ubohý způsob řešení konfliktů - někteří lidi se stále zajímají o pozůstatky staré staletí" … "Smutné - karma našich akcí může být eliminována jen láskou, porozuměním a skutečným nenásilím."

Je samozřejmě lehčí recitovat mírovou poezii než mít odvahu stát si důsledně za těmito názory; vegani, jež jsem potkala a kteří se s tímto museli utkat, v tom byli stateční. Jedna Angličanka se stala vegankou, zatímco byla vězněná za protestování proti ozbrojené přehlídce, a jeden Američan, který byl vězněn z důvodů svědomí během 2. světové války, zaujal ostatní vězně svými zcela nenásilnými názory a stal se kuchařem pro oblíbený "vegetariánský stůl" ve vězení. Někdejší prezident britské Veganské společnosti (The Vegan Society) Sanderson vykonával během 2. světové války alternativní službu: sbíral německé granáty.

Protiválečné sentimenty nejsou neobvyklé, ale vegani mají jedinečný náhled: opět onu "nedělitelnost násilí". Jeden nazval válku "nevyhnutelnou, pokud existuje filozofie soutěžení a chtíče", a jiný sblížil mír a veganství ještě více: "Svět, který žije ze zabíjení jiných zvířat, eventuálně zabije i lidská zvířata: největší problém ve světě je násilí a jeho řešením je laskavost."

Může zde existovat laskavý, veganský svět? Lidé obvykle přemýšlejí o takové změně s opravdovým zděšením. "Nepřemnoží se na světě zvířata?" Ne, tato zvířata jsou chována záměrně. "Co by se pak stalo s těmi všemi kravami a rančery a provozovnami McDonald´s?" Odpověď na všechny tyto hypotetické panické body je, že veganský svět by přinejlepším přicházel během dlouhé periody. Kdyby neuvěřitelné "kdyby" nebylo tak neuvěřitelné a každý se zítra stal veganem, všichni tito čerstvě proměnění soucitem by si nadšeně adoptovali každý jednu krávu a pracovali by neúnavně na tom, aby pomohli lokalizovat smysluplnou práci pro ty, kdo byli osvobozeni od toho, co Bernard Shaw zval "lidským nekonečným otroctvím vůči zvířatům, která využívá".23 Stephen Clark se ptal sám sebe "Co se stane s civilizací?" v The Moral Status of Animals. " Pro ty, kteří mluví o potřebnosti… dodávek potravy, oblečení, parfémů, zábavy a lékařských vědomostí, které mají cenu zvířecí krve a svobody, říkám pouze "Není nic takového"."24 Při konverzaci se mnou se doktor Clark odvážil určitých projekcí budoucna:

Mám za to, že pokud bude veřejné cítění pokračovat ve své změně a ekonomická situace se zhorší, pravděpodobně budeme směřovat ke stravě s nízkým obsahem masa u většiny populace, vegetariánstvím u mnoha a mezi nimi menšiny veganů. Veganství bude růst tak, jak budeme praktikovat novou stravu. Západní tradice je stále pevně zakořeněná.. Nedělám si naděje na totálně nenásilný lidský druh, který nikdy nezabije žádné stvoření, krom výjimek za zoufalých okolností. To nejlepší, v co můžeme doufat, je svět, ve kterém bude nenásilí uznávaným způsobem.

Nejlepší předpověď, kterou mi na toto téma mohl dát, bylo "možná několik století, ale už to začíná". Stává se skutečnějším pokaždé, kdy jednotlivec udělá změnu ve svém způsobu života, která souzvučí se slovy oné písně, "Ať je mír na zemi, a ať ho nastartuji já." Jedním způsobem, jak to udělat, je nastoupit na cestu veganství.

(Z knihy Victorie Moran Compassion: The Ultimate Ethic, An Exploration of Veganism (Soucit: vrchol etiky, průzkum veganství), vydané The American Vegan Society, 1997, přeložil Rostislav Siksta)


Poznámky:

1 Vic Sussman, The Vegetarian Alternative, A guide to a Healthful and Humane Diet, str. 239
2 Addeke H. Boerma, citovaný v: Nathaniel Altman, Eating for Life, str. 40
3 Frances Moore Lappé, Diet for a Small Planet, str. 40
4 tamtéž, str. 11 (zdroj: USDA Economic Resources Services, Beltsville, Md.)
5 Jack Lukas, Vegetarianism: The World Food Problem, str. 6
6 Lappé (viz pozn. 3), str. 10
7 K. E. Hunt, Director, Institute of Agrarian Affairs, Oxford, citovaný v: Altman, Eating for Life, str. 53
8 Altman (viz pozn. 2), str. 53
9 Jon Wynne-Tyson, Food for a Future, Complete Case for Vegetarianism, str. 16
10 Aaron M. Altschul, citovaný v: Altman, str. 60
11 Altman (viz pozn. 2), str. 58
12 tamtéž, str. 57
13 Serena Coles, Blueprint for a Humane World, spis představený na 23. Světovém vegetariánském kongresu (International Vegetarian Union), University of Maine v Oronu, 23. srpna 1975
14 Lester Brown, cit. v: Sussman (viz pozn. 1), str. 238
15 Lappé (viz pozn. 3), str. 5-6
16 Sussman (viz pozn. 1), str. 234
17 The Vegan Society, Food for a Future (leták, The Vegan Society, Leatherhead, Surrey)
18 Louis H. Bean, citovaný v: Altman (viz pozn. 2), str. 54
19 Altman (viz pozn. 2), str. 54
20 Detailní informace o veganickém zahradničení poskytne např. The Garden of Ahimsa, H. Jay Dinshah, ed., Here´s Harmlessness, American Vegan Society, Malaga, NJ, 1973
21 Henry Bailey Stevens, citovaný v: Dinshah (viz pozn. 20), str. 9
22 tamtéž
23 George Bernard Shaw, citovaný v: Coles, Blueprint for a Humane World
24 Stephen R. L. Clark, The Moral Status of Animals, Oxford University Press 1977, str. 17



Dotazník není zadán


Napište svůj názor

*
*
*
*

* Vložením jakékoliv odpovědi se celé téma posune nahoru jako nejnovější, nevkládejte proto reakce na jiné téma bez použití odkazu 'odpovědět'.