Už jsem se setkala s různými reakcemi, když se lidé dověděli, že jsem veganka. Na hloupé připomínky už ani nereaguji. Naučila jsem se diskutovat o svých důvodech s nejrůznějšími lidmi. V dnešní době se však vyskytují dotazy nového druhu, které mě vedou k zamyšlení.
S velkým rozmachem a popularizací ekologického zemědělství se na mě obrací lidé s dotazy, proč se vyhýbám bio-živočišným produktům? Zvířata v dochovech se mají mnohem lépe než ta ve velkochovech, co mi tedy vadí na tom jíst biovajíčka, biosýry či pít biomléko, když zde zvířata netrpí? Biozemědelci musí dodržovat přísné normy. Jsou však tyto normy skutečně o tolik lepší? Platíme skutečně za lepší život zvířat v biochovech, nebo pouze za nový módní trend?
Pod pojmem biochov si každý představí šťastná zvířata na louce, kde mají dostatečný výběh. Čisté budovy s dostatečným prostorem. Jídlo a pití vždy k dispozici. Žádné kruté operace, žádné ucvakávání zobáků či odrohování. Podmínky, které se přibližují přirozenému prostředí. Pojďme se tedy podívat, jak nám nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 tuhle problematiku upravuje.
Hustota zvířat v biochovech musí být taková, aby umožňovala přirozený pohyb zvířat jako je lehání, otáčení či protahování. Přesné parametry na velikosti vnitřních i venkovních prostor jsou stanoveny v přílohách. Měly by odpovídat konkrétnímu využití daného zvířete.
Nejméně místa mají zvířata, která jsou určena na výkrm, nejvíce pak samice s mláďaty. Například prase domácí, pokud má do 110 kg, musí mít vnitřní prostor minimálně 1,3 m2. Prasnice se selaty má nárok na 7,5 m2. Drůbeže na výkrm může být na 1 m2 i 10 jedinců, nosnic 6.
Zvířata nesmí být přivazována. Ovšem z tohoto pravidla existuje výjimka, a to pokud je přivázání nutné pro bezpečnost nebo spokojenou existenci zvířat. Býložravci musí mít přístup na pastvu, pokud to dané podmínky umožňují. Drůbež musí ve venkovním výběhu strávit alespoň třetinu svého života. Chovatelské budovy musí být vybaveny čistou a suchou podlahou, která musí být pevná alespoň z poloviny, druhá polovina podlahy může být z roštů nebo mříží. U drůbeže musí být nejméně třetina plochy podlahy pevná a musí být pokryta podestýlkou.
Reprodukce v biochovech by měla být prvotně založena na přirozeném rozmnožování. Inseminace je však povolena. Krácení ocasů, kráce ní zobáku či odrohování nesmí být v ekologickém zemědělství systematicky prováděny. Některé z těchto operací mohou být přesto z důvodů bezpečnosti, zlepšení zdraví, pohody nebo hygieny zvířat povoleny. Kastrace je povolena, aby byla zajištěna kvalita výrobků.
Výživa zvířat musí být přizpůsobena různým stádiím vývoje zvířat. Násilné krmení je zakázáno. Výkrm je však povolen, pokud je kdykoliv možné s ním přestat. Mláďata musí po stanovenou dobu dostávat mateřské mléko. V nařízení je také přesně stanovena minimální doba, které se jateční drůbež dožívá. 81 dní kuřata, 94 dní perličky, husy a krůty 140 dní.
Co se týká pokut za nedodržení zákona (i nařízení), jsou zaměřeny především na postih klamavého označování výrobků. Za označení výrobku nepocházejícího z ekologického chovu jako bio může být uložena pokuta až do 1 milionu korun českých. Menší částky jsou pak stanoveny za nedodržení předpisů, které se týkají zvířat. Za používání vazného ustájení zvířat, neumožnění přístupu do výběhu drůbeži nebo neumožnění přístupu k tekoucí vodě či k rybníku vodní drůbeži je pokuta až do výše 20 000 korun českých.
Přiznám se, že taková opatření mě skutečně neuspokojují. Ne, já skutečně nechci podporovat, aby drůbež trávila 2/3 svého života zavřená v budovách, kde má podestýlku jen na třetině plochy. Nepřipadne mi, že pro spokojenou existenci zvířat je nutné je někdy přivazovat. A 10 slepic na 1m2? Teď jsem ještě více přesvědčena, že veganství se biovegetariánstvím skutečně nahradit nedá.
Použitá literatura:
nařízení Rady (EHS) č. 2092/91
a zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství
